toto jsou soukromé stránky karlíka a jity

49) na skok do ozzákova - část 3/3 z Mt. Grampains np – np Wilson promotory zase do Sydney
Původní plán dojet až do Adellaide nesplníme a stáčíme se na sever do Mt. Grampains national park. Na doporučení, že je tam krásně. Dojíždíme do městečka pod tímto parkem. Nacházíme tam toalety se sprchou, tak se krásně zadara očišťujeme a jedem hledat kam se mrknem na kopečky. Dojíždíme pozdě odpoledne a ještě stíháme vyběhnout na Hollow mountain. Místní turisti nám připadají moc mastňáky. Taktak lezou do kopca a z kdejakého výběžku jsou na větvi, jak tam vylézt. Nějací divní, nebo taky jen návštěvníci kopce neznalí. Výhledy jsou na okolní placatou krajinu parádní. Skály jsou tu pěkné se spoustu boulderařů (skálolezci). Při sešeření sbíháme dolů a vaříme si večeřu až za tmy v místní picknick aree a až je tma jdem spát. Nemáme moc dobré pocit, bo tu moc povolení stát přes noc není. Ráno po snídani zkoušíme vyběhnout na další místní kopeček, abychom stihli východ sluníčka, ale nezadařilo se, bylo to daleko a slunec už vysoko. Tak sedíme, koukáme, svačíme, Jita fotí, po tom co jsem ju vytáhl až na vrch a dolů odjíždíme. Směřujeme už zpět na Melbourne, kterou jen projíždíme do dalšího doporučeného parku na další zvířátka. Ráno ještě něž se všeci probudili vjíždíme do parku Wilson promotory. Čtu nějaké předpisy na vjezdní celnici. Nic se tu neplatí, ale je tu psané, že převážná většina míst a turistických cest je zavřená kvůli nějaké povodni, co tu byla v lednu. Jedem, jedem. Po cestě fotíme první mrtvou vombatu. U prostřed silnice druhou vidíme, jak si běži podél silnice, takové malé chlupaté prasátko. Jedeme a furt jedem. Míjíme jakési povalené značky a na konci cesty zjišťujem, že vše je asi fakt zavřené a dostat sem na konec je možné jen kyvadlovou dopravou. Že jsme jeli brzo, tak ještě cestu nikdo nezahradil a byl tu režim velikonočního pondělí a to sem vjezd byl povolen. Tak projíždíme kempem plným kempáků a jejich stanů a kempovacího vybavení. Celé vozíky plné grilů, deštníků, topidel a dokonce umělých trávníků, u nás asi takoví lufťáci. Jdeme se projít po pláži, protože jinde jsou cesty zavřené. Po procházce nacházíme grilek a grilujeme oběd. Klobásky, vajíčko a chlebík. Pak jedem zpět, koukáme se smutkem na kopečky, na které jsme chtěli vylézt. Po cestě jsme projeli zákaz vjezdu v opačnem směru a parkujeme na místě odkud ojížděly autobusy, tam kde jsme zrovna byli. Plán je, že si projdeme kousek, kde by měla být divoká zvířena. Tak jdem kolem travnatého letiště, v dálce vidíme pštrosy emu. Jdem dál a náhle se kolem nás postavila kupa klokanů. Než Jita vytáhla foťák, celé stádo odskákalo a bylo pryč. Jdem dál a čekáme, že něco dalšího potkáme a už nepropásnem. A furt nic. Zadařilo se a objevili jsme další, ale zas nám utekli. Pronásledovali jsme je do křoví a z křoví ven. Fotky klokanů hodně z dáli a tak zkoušíme kradmo se k nim přibližovat, ale furt utíkají. Toš jen tak po protivětru a pomalu. Furt na nás čujó a točí ušima, pomalu jak přepadovka. Není to nic moc a už mě to nebaví, tak začínám poskakovat kolem, a že Jitě kokany nadeženu. Tak jsem je obtancoval krok sun krok. Pozorují mě a musí si říkat, co to je za blba, ale dosal jsem se k nim tak na 2 metry. A pak je plaším, ale zas se nedaří na fotku. Pokračujem zpět k autu na parkovišti, Jita mě podezřívá, že jsme zabloudili, ale přesvědčuji ji že ne. Začínám pochybovat, ale nakonec je to vše ok. Ale jaké je naše překvapení. Válí se tu jen tak na parkovišti jeden vajda klokan a druhý, co tu lelkuje. Dají se pěkně fotit a tak konečně po 3 hodinách máme nějaké kloudné fotky. Jedem z parku a ještě potkáváme vombatu u cesty, tak Jita fotí i ji.
Dál směrem na Sydney ještě zkoušíme jednu pláž, koupu se. Příjemné a ne tolik podzimní. V Sydney míříme na vyhlášenou Bondi beach. Je moc nepěkné počasí. Parkujem a procházíme se po pláži, ale dlouho tu nezůstáváme, bo platíme parkovné. Odjíždíme a na klidnějším místě vaříme obídek. Odtud do centra na nákupy do Paddy´s marketu a na zajímavosti kolem. Nestíháme a až za soumraku se dostáváme k Harbour bridge. Slavný to Sydneyský most, ale prší s není to ono a tak jdeme zpět a navštěvujem akvárium. Spousta zajímavý tvorů, na které jsme hleděli s obdivem. Vydrželi jsme zde do zavíračky a tak musíme zpět k autu. Počasí je pořád nedobré a posledních 20 m k autu začíná buchec a moknu ještě při zachraňování netopýra, které se zapletl do ostnatého drátu. A JItula mokne se mnou, bo já mám kíč od auta. Netopýr je v pasti a už su tak mokré, že mě to nebaví a tak mu tam nechávám glacek ať se má čeho držet. V autě je hned vše orosené, nemůžu moc topit bo v nádrži podle displeje už není moc paliva, nechci ho totiž vracet ani s kapkou paliva navíc. Popojedem kolem plotu s netopýrem a furt tam visí. Tak zas vylízáme a jdem pomáhat. Za nama zastavujeme auto, tak ještě uhýbám víc na kraj, ale nepředjíždí. Škrabu se na plotek a koukám co s ním. Borci z auta vylézají taky a tak už je nás na něho víc. Nakonec vytahuju kombinačky, borci připarkovávají blíž k plotu. Lezu na kapotu a odmotávám osten. Netopejrovi se to nelíbí. Celé mokré, smaradlavé, krvavé mi kóše do kleští. Je vysvobozené a po glacku ho vyzvedávám víš, ať se zas nezahákne. On natahuje křídlo a zahákává se za haluz a mizí na stromě. Borci jsou policajti, ukazují průkazy a děkují a tak se loučíme a jedem ještě jednou pod Harbour bridge. Už skoro neprší, tak tam vytahujeme vaření. Vaříme vodu na polévku, vajíčka a čaj. Užíváme si podmostí s večeří a focením rozsvíceného mostu a opery. Maník, co vedle nás fotí říká. Někdo za večeři s tímhle výhledem platí velké peníze a vy to tu máte zadara :-). Po jídle se jdem podívat, jak se dá projít přes most. Ohromná stavba z oceli. A kolik nýtů, peněz a nápadů muselo být použito. Jsme uchváceni. I opera se odtud pěkně zobrazuje. Jita fotí. Už je hodně pozdě večer, ale lidi se tu furt nějací motají. Končíme návštěvu velkoměsta a vracíme se na letiště. Ráno nám to letí. V nádrži displej ukazuje 0 dojezd, ale ještě to furt jede. Mají nějaké divné výpočty ty nová auta. Tak za 12 dní ujeto 3600 km, skoro bez šrámů a se spoustou zážitků. Tak zpátky na KIWI. Třeba už se maká víc.

další foto na
http://tatrosaci.rajce.idnes.cz/
koukněte :-)